Harper

V jednu chvíli jsem tam ležela, široce bdělá, zírala do tmy a poslouchala Declanův pravidelný dech vedle sebe… a v další chvíli už na má zavřená víčka doléhalo ranní světlo, vřelé a jemné.

Několik sekund jsem jen nehybně ležela.

V pokoji vládlo ticho onoho časného rána, kdy se zdá, že se čas zastavil – žádné hlasy venku, žádný vzdálený provoz, jen slabé hučení topení a pomalý, rovnoměrný ry