Harper

Temnota mě celou pohltila.

Žádný zvuk.

Žádná země.

Žádný vzduch.

Jen chladná, nekonečná prázdnota, která na mě doléhala jako voda.

Nevěděla jsem, jestli stojím, padám, nebo se vznáším v ničem. Tlukot mého srdce se mi ozýval v lebce, příliš hlasitý. Příliš rychlý.

Pak se něco změnilo.

Temnotou projela slabá záře – bledá, stříbřitá, mihotající se jako měsíční svit odrážející se ve vodě. Jedno