Harper

„Takže…“ začala a konečně zvedla šálek, i když se z něj stále nenapila. Prsty měla pevně sevřené kolem keramiky, jako by k uklidnění potřebovala to teplo. „Kdo ti řekl, kde jsem?“

Když se ptala, nespouštěla ze mě oči. Opatrná. Ostražitá. Jako by se připravovala na odpověď, která by se jí nemusela líbit.

Zaváhala jsem, myšlenky se mi pletly jedna přes druhou, jak jsem se snažila přijít na to