Celine

Zdá se, že les tají dech spolu s námi. Cítím, jak vzduchem vibruje napětí a přejíždí mi po kůži jako statická elektřina. Prsty se mi bezděky sevřou kolem mrazokvětu. Dýka mi visí volně u boku – není pozvednutá, ani schovaná. Upřímná.

Victorovy oči k ní přesto sklouznou.

„Nevyhraješ,“ řekne klidně. Ne jako hrozbu. Jako fakt. „Ne, pokud se o to pokusíš.“

„Nepřišla jsem sem bojovat,“ odpovím.