Declan

Chvíli jsem tam tak ležel, Harper ke mně přitisknutou, jednu ruku volně kolem jejího pasu, druhou pod její hlavou. V pokoji bylo ticho takovým tím jemným, časně ranním způsobem, ticho, které nepůsobí prázdně, ale plně – plné klidu, dechu a pomalého rytmu někoho, kdo spí vedle vás. Sledoval jsem, jak se jí zvedá a klesá hruď, klidně a vyrovnaně, jako by na ni tady nic na světě nemohlo dosáhn