Harper

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se, zvedla se na lokti a přikrývka mi sklouzla k pasu. Srdce mi zmateně poskočilo. „Žila jsem s nimi osmnáct let. Jsou to lidé. Co jiného by byli?“ Zkoumala jsem jeho tvář. „Proč se mě na to vůbec ptáš?“

Declan neodpověděl hned. Pohnul se, také se posadil a opřel se zády o čelo postele. Pomalu si přejel rukou po obličeji, jako by pečlivě volil slova. Až příliš