Harper

Zírala jsem na něj a hledala v jeho slovech nějakou trhlinu, nějaký záblesk pravdy – nebo lži – ale našla jsem jen napětí, váhání a něco dalšího. Něco, co nebyla zrada. Něco, co bylo... skutečné.

„Já... musím jít,“ zamumlala jsem tiše, hlasem sotva nad hranicí šepotu.

Bez čekání na odpověď jsem se prudce otočila na patě a opustila jeho pokoj. Zamířila jsem k výtahu a srdce mi v hrudi bušilo