Declan

„Kde. Je. Ona.“

Ta slova ze mě vyškrábala už asi po sté, byla tichá a dravčí, nezbylo v nich nic lidského.

Pravá ruka mého otce – Davis – stál připoutaný ke kamennému sloupu a z rozbitého rtu mu pomalu odkapávala krev. Byl stavěný jako každý voják, kterého si můj otec držel nablízku: široká ramena, věrný, tvrdohlavý až k hlouposti. Ale i když byl zbitý a třásl se, držel pusu na zámek.

„Už j