Harper

Po snídani toho moc nenamluvil.

Nemusel.

Stačil jeden jeho pohled – chladný, nečitelný, jako by pozoroval obraz a ne člověka – a každé slovo mi zůstalo uvězněné v hrdle. Dojedl mnohem dřív než já a beze slova vstal. Jen odložil ubrousek, uhladil si rukáv obleku a řekl:

„Vraťte se do svého pokoje.“

Okamžitě se objevila služebná, sklonila před ním hlavu a pak mi pokynula, abych ji následovala