Harper

Snídaně proběhla v divném, tichém rytmu. Moc jsme toho nenamluvili, ne proto, že by nebylo o čem mluvit, ale protože všechno podstatné už bylo řečeno. Teď mezi námi jen ležela tíha toho, co mělo přijít, zatímco ranní světlo se pomalu vkrádalo okny a natahovalo se po podlaze v kuchyni.

Declan se pohyboval, jako by už měl v hlavě jasný plán. Vytahoval věci, odkládal je, jako by tahle část dne