Harper

Bez váhání ke mně přistoupil blíž, až jsem zády narazila na zeď za sebou, a ve chvíli, kdy už nebylo kam uhnout, překonal zbytek vzdálenosti, jako by nic. Přitiskl svou hruď k mým prsům, uvěznil mě tam svým tělem, jako by měl v úmyslu mě udržet přesně tam, kde jsem byla.

„Nepokoušej mě, Harper,“ zamumlal, hlas měl tichý a ovládaný, ten druh hlasu, který nemusí být hlasitý, aby měl svou váhu