Harper

Gavin se usadil do křesla naproti nám s tím stejným iritujícím klidem, který si s sebou přinášel do každé místnosti bez ohledu na to, jaký chaos v ní zrovna panoval.

„Však tě to přejde.“

„Možná.“

„Přejde.“

„Možná.“

Jeho výraz se nezměnil.

Ani o píď.

Což ho, bůhvíproč, dělalo ještě otravnějším.

Zúžila jsem na něj oči.

On zůstal naprosto v klidu.

Upřímně, netušila jsem, jak ho Declan může vys