Declan

Mé myšlenky přerušil zvuk otevíraných vchodových dveří a o vteřinu později penzionem prolétl závan studeného vzduchu, následovaný kroky na dřevěné podlaze.

Nemusel jsem vzhlížet, abych věděl, kdo to je, protože v budově byl jen jeden člověk, který se zdál být fyzicky neschopný vejít do místnosti potichu.

Dagny na mě přes stůl pohlédla přes okraj své knihy.

„Buď milý.“

„Já jsem milý.“

Stará