Harper

„To nedělej.“

„Co?“

„To, jak omylem řekneš něco chytrého.“

Pak se mu mírně pohnul koutek úst.

„Pokusím se.“

Pozorovala jsem ho déle, než bylo asi nutné, a někde během těch několika vteřin navíc jsem si začala uvědomovat věci, kterým jsem dřív nevěnovala pozornost. Všimla jsem si, jak se světlo v kuchyni zachytává v jeho vlasech, jak se za poslední dva týdny uvolnil a jak se na mě dívá teď v