Harper

Ticho, které se poté rozhostilo nad domem, nepůsobilo klidně.

Působilo prázdně.

Jako by se samotné stěny stále držely každého vykřiknutého slova, každého obvinění, každého přiznání, jež nenávratně roztříštila toto ráno.

Rozbité sklo se stále třpytilo na podlaze obývacího pokoje tam, kde se o zeď roztříštil rám obrazu, jedna ze židlí byla během hádky povalena na bok a zapomenutá váza, kterou