Harper

„Ne, cítím se dobře, vážně...“

„Prosím tě, miláčku. Pro můj klid?“

Podívala jsem se na Declana a tiše si povzdechla. Pořád mě držel za ruku a podle výrazu v jeho tváři bylo jasné, že od toho neustoupí, dokud mě lékař také nevyšetří.

„Fajn,“ souhlasila jsem nakonec. „Ale vážně mi nic není.“

„Já vím. Jen se chci ujistit.“

Lékař počkal, až se na lůžku pohodlně usadím, a teprve potom začal s vy