~KAELEN~

Když zastavujeme u hotelu, kde na mě čekají sourozenci, podívám se na hodinky. Moje matka byla překvapivě celou cestu zticha a její mlčení mě znervózňuje víc, než když nahlas vykřikuje své názory.

„No,“ řekne tiše, „jsme tady. Těší se, až tě uvidí.“

Já se na ně také těším, ale nemohu se zbavit neklidu z toho, že jsem pryč od své družky. I chvilka odloučení mi připadá příliš dlouhá.

Kéž by