~ELARA~

Kaelen se nevrátil domů od té doby, co mě ráno opustil v mé ložnici. Hrozně mi chyběl a při každé myšlence na něj jsem v hrudi cítila prázdnou bolest. Teď už jsem věděla, jak moc ho bolí být v mé blízkosti a že se mi nevyhýbá proto, že by se mnou být nechtěl.

Nenáviděla jsem tu vzpomínku na smutek v jeho očích a na to, jak moc ho to trápí. Nechtěla jsem ho nutit do ničeho, co by mu působil