~SIENNA~

Seděla jsem tam, srdce mi v hrudi bušilo jako na buben, a zírala na muže naproti mně.

„Je toho víc?“ zeptala jsem se, hlas sotva nad šeptem, a hledala potvrzení. Prsty jsem křečovitě svírala hranu stolu, až mi zbělely klouby. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem už slyšela, ale část mého já se děsila – a zároveň potřebovala slyšet – cokoli, co přijde dál.

„Ano,“ přikývl a pokračoval v tom ir