Julian si ho nevšímal a přejel pohledem doutníky na stole. Pak jeden zvedl a lehce k němu přivoněl. „To je ale dobrý doutník. Jaká to škoda!“

Poté, co to dořekl, si jeden zapálil, krátce potáhl a vydechl kroužek kouře. Soudě podle jeho výrazu si ho skutečně vychutnával.

Když ostatní viděli ten lhostejný a blažený výraz v jeho tváři, málem jim vzteky praskla žilka.

„Smrade, dneska tě zabiju za to,