Vito zbledl a zakoktal: „Nelžu, pane Leone! Přísahám bohu, že mluvím pravdu! Opravdu jsem se synovi nemohl dovolat!“

„Pusť ho, Thomasi,“ rozkázal Julian.

Starcův strach byl dostatečným důkazem jeho upřímnosti.

Thomas Vita pustil, k velké úlevě druhého jmenovaného. Vito se opatrně zeptal: „Pane Valenti, pane Leone, co ten můj hloupý syn provedl, že vás oba tentokrát urazil?“

„Lucca nás i Sterlingov