Není divu, že mě Kael zavedl do uličky hned vedle budovy Syndikátu!

„Jdeme!“

Jakmile Kael skočil do temně černého vchodu, Julian ho bez váhání následoval.

V dalším okamžiku Julian neviděl nic než černočernou tmu a jeho tělo jako by se vznášelo v prázdnotě. Než však stačil plně pocítit tu zvláštní velkolepost, okolí se náhle rozjasnilo.

Nyní stál Julian v podzemní kobce s ocelovými mřížemi tlustými