Uprostřed arény vytrysklo oslnivé modré světlo, jasné a prudké jako planoucí oheň. Zatímco všichni přihlíželi, jak záře pohlcuje Juliana, pocítili zároveň její hrozivou moc.

Ettore se při pohledu na výjev před sebou ušklíbl. „Za vychloubání se platí. Dokážu tě rozdrtit na prach za méně než pět úderů, a ty se přesto opovažuješ vést takové prázdné řeči.“

„Opravdu?“

Z nitra modrého světla zazněl klid