Alvaro, v jehož nitru se vířily vlny čirého zoufalství, hleděl s popelavou tváří bezmocně na zkázu před sebou.

„Jak neuctivé od tebe povolat ostatky vlastních předků,“ ucedil Julian chladně. „Co tam máš dál? Předveď se!“

„Tohle ještě neskončilo!“

Alvarovi div nevylezly oči z důlků. Ze hrdla se mu vydral poslední řev a energie, která z něj dosud divoce unikala, se v jediném okamžiku zastavila. Vzáp