Když to Anton uslyšel, přikývl a spěchal pro Juliana.

„Poslali jsme pro Juliana. Teď ty děti položte,“ vyzval Raphael Kirilla s upřeným pohledem.

„Pustím je, až Juliana uvidím na vlastní oči,“ odsekl Kirill s posměškem.

Nezbývalo jim než čekat, až Julian dorazí.

Anton vběhl do Julianova pokoje a spatřil ho sedět na zemi se zkříženýma nohama. Julianovo vědomí právě dlilo v kultivaci v říši Tisíce m