Teď, když zůstali jen sami dva, měl bezpočet způsobů, jak Juliana zabít.

Uprostřed Winstonova nezkrotného smíchu se vražedný záblesk v Julianových očích zatřpytil ještě divočeji.

„Brzy tě smích přejde.“

Z Juliana vyšlehly zlaté paprsky, jak vyvolal své Golemovo tělo. Šupina po šupině z třpytivého zlata začala vytvářet brnění, které ho celé obepínalo.

Julianovu dravou auru tentokrát vystřídala aura