**LARA**

„Doufejme, že já… Ó! Vteřinku.“ Zarazím se. Telefon mi v kapse neodbytně vibruje. Vylovím ho a na displeji vidím mámu. No jasně, že se ozve hned teď, pravděpodobně přecházela po pokoji už od šesti od rána. Rychle to zvednu.

„Ahoj mami!“ řeknu možná až moc vesele, ale co, mám dobrou náladu.

„Dobré ráno, zlatíčko, jak se dneska máš?“ ptá se.

„Mám se dobře, zrovna snídám s Cillianem,“ řeknu