**LARA**

Probudí mě klepání. Není zběsilé. Ani netrpělivé. Jen pevné a klidné. Musí to být Cillian. Ale ne! Prudce se posadím, srdce mi buší, jak se mi vrací vzpomínky. Volno. Čtení. Zavření očí jen na vteřinu… Popadnu telefon a mžourám na displej. Sedm patnáct večer… Večeře! Vykulím se z postele a spěchám ke dveřím, které s trochou lapání po dechu rozrazím.

„Promiň! Strašně moc se omlouvám,“ vyhr