**LARA**

Ta slova dopadnou do náhlého ticha. Ruka mi pořád bezvládně visí u boku, necitlivá a mokrá, ale aspoň jsem to řekla. Aspoň je to venku. Profesor Montgomery se podívá na nás tři, jeho pohled je ostrý a zkoumavý.

„Proč by to dělala–“ začne, ale uprostřed věty se zastaví. Vydechne nosem a očividně tu otázku spíše odloží na později, než aby ji opustil.

„Podívejte. To vyřešíme jindy. Teď tě mu