**LARA**

Další ráno jsem vzhůru brzo a čile. Tím chci říct, že mi zazvoní budík, já se v posteli přetočím a odmítám se pohnout. Ten zvuk prořezává pokoj až příliš ostře, je neodbytný a krutý na hodinu, která mi připadá naprosto nerozumná. Zavrtám se hlouběji do přikrývek, zabořím obličej do polštáře, jako by to mohlo ten hluk nějak zastavit. Budík zesílí. Dál ho ignoruji, mručím a schovávám se pod