Kapitola 68

68 – Jemné umění nezírání na jeho tesáky

**LARA**

Do chodby ubytoven dorazím právě včas, abych viděla Macy a jednu z jejích kamarádek křičet. Regulérně ječet. Vysoké, panické, tráslavé zvuky, které se odrážejí od stěn a ze kterých mi tuhne krev v žilách. Sakra. Tohle není dobré. Lidé ustupují, tisknou se ke stěnám, oči navrch hlavy. A pak to uvidím – dveře do Cillianova pokoje, visící