Kapitola 137 – Nikdy nezapomínej, že poklady jsou romantické žádosti

**LARA**

„Chci tě… ale naprosto mě to děsí,“ přiznávám. Má slova jsou tichá, ale pevná, i když se mi při jejich vyslovení svírá hruď. Působí to až příliš upřímně, příliš odhaleně, ale pokud do toho jdeme, pokud se opravdu snažíme věci napravit, pak si nemyslím, že se už můžu schovávat za polopravdy. Polknu a nutím se pokračovat.