„Kdo ti to udělal?“

Malakaiův hlas je tichý a hrdelní, sotva víc než zavrčení, ale mám pocit, jako by ta slova prořízla vzduch a zasáhla mě přímo do hrudi.

Sakra.

V hlavě mám na vteřinu prázdno, než se přepne do panického režimu. Cuknu sebou a odsunu jeho ruku ze svého stehna, které pod obvazem stále pálí. Můj smích zní nuceně, nepřirozeně, jako bych dělala konkurz na komediální roli, o které vím,