Nepamatuju si, že bych se pohnula. Jednu vteřinu jsem tam stála, přimrazená v dozvucích chaosu, a v další jsem běžela.

Dveře ošetřovny se objeví v mém zorném poli, ale stejně tak i dva bojovníci smečky stojící před nimi, ruce zkřížené na hrudi jako dva kusy nábytku přišroubované k podlaze. Dech se mi zadrhává, srdce buší, když se deru kupředu, ale už jen jejich přítomnost stačí k potvrzení toho, c