Přísahám na zkurvený měsíc, že jestli se dneska pokazí ještě jedna věc, rupnou mi nervy a někoho vezmu s sebou.

Jdu pozdě. Autobus páchl potem a zklamáním. A boty mám úplně promáčené z toho, že jsem šlápla do zasrané kaluže, kterou mi vesmír s takovou grácií naservíroval přímo před budovu. Takže teď čvachtám chodbou jako utopená kanálová krysa a snažím se předstírat, že sem patřím.

Tohle místo je