Ve chvíli, kdy uslyším jeho hlas, se skoro rozesměju.

Skoro.

Ale na tom, že mě odtáhli zpátky do tý zkurvený díry, ve který jsem kdysi málem zemřela, není nic vtipného.

"Takže, už ses rozhodla?"

Jednou mrknu. Podruhé. Záda mám přitisknutá na chladné kamenné zdi, řetězy na zápěstích zachrastí, když se pohnu. Můj dech mě stále ještě nedohnal. Na spodním rtu mám ránu, která štípne pokaždé, když se na