Přibouchnu dveře pokoje pro hosty o něco silněji, než jsem měla v úmyslu.

„Hlupák,“ zamumlám si a hřbetem ruky si ze slzící očí setřu pálivý pocit. „Blbej, chladnej, emocionálně zablokovanej lykanskej kretén.“

Měl by mě políbit. Nebo obejmout. Nebo — co já vím — nekoukat na mě, jako bych byla nějaká neochucená, převařená zeleninová obloha, kterou Valentina během týdne říje vždycky cpala do jídelní