„To už ke mně vážně nic necítíš?“ zašeptám. S každým slovem jsem slyšela, jak se mi láme srdce. Můj hlas visí v tiché pracovně jako krev ve vodě – všechno špiní a je to kurva nevratné.

Trhne sebou, jako bych ho uhodila, ale nic neříká. Samozřejmě že ne.

Sedí za svým stolem a předstírá, že ten kus pergamenu je zatracený klíč ke spáse.

Ale není. Jsem to já. Já kurva jsem.

„Řekni něco,“ vyštěknu, hru