„Utíkej si, jak chceš,“ řekne hlasem hladkým jako hedvábí a ostrým jako sklo. „Tohle místo tě vždycky zavede domů.“

Domov. Téhle díře říká domov.

Stíny u jeho nohou se plazí výš a olizují stěny jako oheň bez žáru. Krouží kolem nás, živé, hladové.

Hrdlo se mi stahuje, ale přesto ze sebe hlas vytlačím. „Jsi ubohý. Všechna ta moc, všechny ty triky, a tvoji mazlíčci stejně smrdí jako shnilý maso.“

Zas