Zander

Tahle ztracená chata byla požehnáním. Mít svou družku nahou, slyšet ji, jak mě nazývá svým Alfou, svým druhem... to byl ráj.

Její kůže byla teď teplá. Byli jsme uprostřed ničeho, pronásledovaní, a já nemohl myslet na nic jiného než na to, jak moc ji chci.

Mé ruce sjely k jejím nahým nohám, prsty jsem obemkl její kotníky, postupoval po lýtkách až k jejím kolenům. Hladil jsem je a jemně se př