Kinsley

„Jak to, že jsi tady?“ zeptala jsem se ho.

Pomalu svítalo a Brantley přecházel po místnosti sem a tam. Vypadal jako štvané zvíře, plné vzteku a zoufalství, které neví, co si počít.

S každou další minutou mi připadal v horším stavu. Měl daleko k muži, kterého jsem znala, k tomu, se kterým jsem trávila čas a bavila se, k tomu, o kterém jsem si kdysi myslela, že je pro mě až příliš dobrý.

Zan