Celia zmlkla a podívala se na Juliana.

Julianův výraz byl děsivě ponurý, jako u rozzuřeného lva, který se na ni může každou chvíli vrhnout a zakousnout se.

Když Celia tato slova vyslovila, byla v nich směs hněvu a špetka zkoumání.

Nemohla se přesvědčit o tom, že by se Julian najednou stal tak nerozumným.

Po chvíli Julianův výraz trochu povolil. Pak pomalu pronesl: „Protože víš, že mi nemůžeš konku