Když Sebastian viděl, že se Julian zastavil, myslel si, že ho poslouchá, a tak pokračoval: „Tolik na ni myslíš, tak pro ni prostě dojeď a přivez ji zpátky.“

Julian sklopil oči a na něco si vzpomněl. Pohled mu potemněl, otevřel dveře a odešel. Nikdo nevěděl, co se mu honí hlavou.

Sebastian si povzdechl a zamumlal si pro sebe: „Jakmile má chlap ženu, už ani bráchu nepotřebuje…“

Celia zůstala dva dny