Poté, co Celia domluvila, v místnosti zavládlo mrtvolné ticho.

Stáli proti sobě. Jejich oči se střetly a ani jeden nebyl ochoten ustoupit.

Po chvíli si Julian mírně povzdechl. V jeho hlase byla vzácná stopa únavy. „Mají ze mě jisté obavy. Nemůžu tě nechat takhle riskovat.“

Celé ty roky neměl o případu své matky žádné stopy. A i když se nějaké náznaky objevily, nevedly nikam.

Napadlo ho i to, že mo