Celia si zakrývala obličej a plakala, ale koutkem oka nenápadně sledovala Alistairovu reakci.

Všimla si, jak se v jeho očích mihl záblesk otrávenosti.

V dalším okamžiku ji však Alistair stále konejšil jemným hlasem: „Promluvím si o tom s Julianem. Nebuď tak smutná.“

Celia si otřela slzy kapesníkem a vděčně řekla: „Děkuji ti, strýčku Alistaire.“

Alistair se usmál a nic dalšího neříkal.

Když Celia a