Když Celia domluvila, podívala se znovu na Lyru.

Lyra objímala Juliana kolem krku, naklonila hlavu a sladce zavolala: „Hezká sestřičko.“

„Ano,“ odpověděla Celia a její hlas mimoděk zněžněl. „Lyro, už nikdy nesmíš pobíhat samotná tak jako dneska.“

Až v tu chvíli Julian zjistil, proč mu žena před ním přijde tak povědomá.

Vzpomněl si na ten den, kdy čekal na křižovatce na červenou a Lyra ji také oslo