Když se tehdy Celia probrala z kómatu, byla slabá a nikoho neměla. Nikdo si nedokázal představit, jakou paniku prožívala.

Za takových okolností bylo přirozené, že se upnula na člověka, který jí byl nablízku a o němž všichni tvrdili, že k ní patří.

Z tohoto úhlu pohledu to Donovan myslel dobře.

Kdyby nad tím ale začala hlouběji přemýšlet, zdálo by se jí toto vysvětlení poněkud chabé.

Teď však bylo