Lyra seskočila z pohovky a běžela rovnou k Isadoře.

Celia to zpovzdálí mlčky pozorovala. Na její tváři by člověk marně hledal sebemenší záchvěv jakékoliv emoce.

Sama sobě dovolila utkvět pohledem na Isadoře sotva párkrát, než se obrátila a dala služebným pokyn, aby přinesly čaj.

Isadora tu sice byla coby nepozvaný host, ale stále zůstávala hostem. A tak jí slušnost kázala chovat se zdvořile.

Byť C