Zvenčí k Celii nedolehla žádná Julianova odpověď.

Se zaťatými rty si okamžitě setřela ty podivné patvary, které jí na obličej vytvořil, a raději si začala pečlivě kreslit obočí po svém.

Byla si plně vědoma, že prostě nesmí věřit dospělému chlapovi bez sebemenšího výtvarného nadání.

Dokonce musela vážně zapochybovat o samotném Julianově estetickém cítění.

Už jen ta vzpomínka na dobu, kdy se brali –