Celii trochu dojala vzpomínka Mily na tehdejší události.

„Milo, po pravdě, mně tehdy tolik záležitostí přišlo natolik zoufale bezvýchodných a bolestivých... Avšak co jsem toho v poslední době prožila, to už takové hoře není.“

„Tvé zhojení jizev ti neuzavírá mysl nad těmito útrapami!“ drbla ji s napřaženou rukou jemně do kebule. „V žádným případě teď už na sebe dávej po nocích pozor před Isadorou.